čertovsky hezké místo

česky

automatický překlad

Těžba grafitu na Netolicku

Že nevíte co je to grafit neboli tuha?

Dovolte nám malou exkurzi do málo známé historie těžby této kdysi pro náš stát tak strategické suroviny, která proslavila náš region, konkrétně Chvalovice a Český Krumlov.

Chvalovice - pozůstatky grafitových dolů v polích, Zdroj: foto : Odřich PetrášekGrafit - tuha je samostatný nerost, tvořený čistým prvkem uhlíkem podobně jako druhá a velmi odlišná forma uhlíku v přírodě - diamant. Je to tmavá hmota, jakoby mastná, někdy v celých kusech s matným kovovým leskem. Složitý geologický vývoj způsobil, že se ložiska grafitu se podobají různě deformované tabuli vlnitého plechu, směřující od povrchu do hloubky pod různými sklony. Délka grafitových ložisek našeho typu bývá maximálně 1 000 m, obvykle kolem 300 m a mocnost 1 - 25 m, nejčastěji 2 - 6 m.

Dlouho se nevědělo, jakou hmotu grafit představuje. Byl považován za odrůdu olova, slídy, železa nebo molybdenitu. Pravou podstatu minerálu grafitu poznal teprve v roce 1779 švédský lékárník K. W. Scheele. Mezinárodně užívaný název zavedl německý profesor A. G. Werner podle řeckého "grafein" (psáti).

Grafit používali již Keltové jako příměs v pravěké keramice a to už od starší doby bronzové (např. laténské oppidum u Třísova na Českokrumlovsku). Také prakticky veškeré nálezy slovanské ranně středověké keramiky na netolicku obsahují tuhu (tzv. tuhová keramika). Podle hojnosti nálezů se dá usuzovat, že v této době měli tuhy místní hrnčíři asi dost velikou spotřebu. Technické vlastnosti grafitových surovin využívali staří hrnčíři k výrobě kuchyňské, zásobní i hrobové keramiky, ale také na tyglíky a nádobí pro tavení kovů. Mnohé výrobky byly grafitem zdobené jenom na povrchu. Tuha zvyšovala žárovzdornost, zmenšovala tříštivost a snižovala prolínavost. Užívala se už i na mazání dřevěných otáčivých součástí a leštidla. Dobývání se původně odehrávalo primitivně sběrem, hrabáním a kopáním na výchozech poloh grafitických pararul. Získávání tuhy tak mohlo mít vliv i na rozvoj místního osídlení, pravděpodobně i Chvalovic. Např. první písemná zmínka o grafitových žárovzdorných kelímcích pro pokusy alchymistů je z roku 1432. Dovážela se i za účelem prodeje vídeňským a uherským zájemcům, ale též některým pražským podnikatelům a do Lince (do obchodů s barvami). Kolem roku 1580 přicházejí z Anglie první tužky se sloupečky grafitu místo tehdy používaného olova (viz Bleistift). Koncem 18. století s počátky průmyslu zájem o grafit stoupal. Z tuhy ze Šumavy se např. v Anglii vyráběly bloky pro vyzdívky ocelářských pecí.

Zájem o různé druhy grafitových koncentrátů, rafinád, maziv, past, laků i suspenzí se projevuje téměř v každém průmyslovém odvětví. Hlavními odběrateli jsou černá keramika (tygle, metalurgické náčiní), ocelárny, slévárny, elektrotechnika (elektrody, baterie, kartáče), výroba žárovzdorných materiálů, chemie, sklárny, mazání strojů - trolejí - výhybek, hutnictví, tužkárny (např. čínská tuš je koloidní roztok grafitu a sazí), jaderná energetika (moderátory), raketová technika. Nové produkty na bázi uhlíku - vlákna, tkaniny, fluorovaný grafit, expandovaný (pružný) grafit slouží k utěsňování pohyblivých a jiných strojních součástí náhradou za škodlivý azbest. Vývoj a zkoušky nových výrobků stále pokračují (fullereny C 60 aj. - optika, elektronika, lékařství).

Ložiska grafitu na Chvalovicku byla známa asi odpradávna. Ale kolem roku 1880 zde vystavěla společnost Pierron grafitové doly a začalo se těžit důlně. V této době nastal i největší rozmach těžby grafitu v jižních Čechách, hlavně na krumlovsku. Závod za 1. světové války odkoupil kníže Kinský. Těžil se zde nejkvalitnější vločkový grafit do hloubky 115 m. Během 1. světové války pracovalo v dole a úpravně ve Chvalovicích snad až 500 lidí, většinou vojáků rakousko-uherské armády. Od roku 1930 se majitelem stalo Chvalovické těžařstvo. V letech 1925-1928 Československo těžilo nejvíce tuhy na světě s roční produkcí kolem 23 000 tun. Pro srovnání, světoznámá ceylonská naleziště (Sri Lanka) poskytla od roku 1880 přes 2 mil. tun grafitu a z jižních Čech spolu s těžbou na Moravě bylo získáno okolo 2,5 mil. tun. Z Netolicka (Chvalovice a okolí) pocházelo až 150 000 tun, Během 2. světové války byla postavena flotační úpravna v nedalekých Netolicích, kam se vytěžená ruda dovážela k úpravě. Byla sem přesunuta z Chvalovic, protože připadly k Říši a Netolice zůstaly v Protektorátu. Ložisko vlastnila převážně německá společnost Kollowitzer Gewerkschaft a byla to tehdy jediná jihočeská grafitová lokalita v provozu. V roce 1959 byl důl kvůli vytěžení uzavřen.

Ještě v 19. a na začátku 20. století si prý místní sedláci přivydělávali sběrem kusů velmi čisté suroviny na svých polích.

Poslední jihočeský grafitový důl Český Krumlov patří společnosti Koh-I-Noor Grafit Netolice a poskytuje už jenom zajímavou podívanou turistům v letní sezóně, kterou je projížďka vláčkem podzemní trasou v důlních chodbách. Více o něm zde. Jihočeský grafit už bohužel nepatří mezi známé zboží na trhu. Podlehl v ekonomické soutěži levnému zahraničnímu materiálu z Číny a tak skončila zase jedna zajímavá historie. O.P.

Zdroj: RNDr. Ladislav Tichý, Z HISTORIE EXPLOATACE GRAFITU V JIŽNÍCH ČECHÁCH