čertovsky hezké místo

česky

automatický překlad

Josef Matoušek

- legionář, plk. pěchoty, velitel pěšího pluku 39 Výzvědný generála Grazianiho

Narodil se 1.2.1890 v obci Čertyně u Zlaté Koruny, okr. Český Krumlov. Po absolvování učitelského ústavu byl v srpnu 1912 odveden do rakousko–uherské armády jako jednoroční dobrovolník. Vojenskou službu nastoupil v říjnu 1912 k zeměbraneckému pěšímu pluku 29 do Českých Budějovic. O rok později se začal připravovat ke službě aktivního důstojníka, kterým se stal v hodnosti podporučíka a ve funkci velitele čety v lednu 1914. Po vypuknutí války odešel s plukem jako poručík do boje, ale již v září byl zraněn a léčil se v Praze. Na východní frontu se vrátil v říjnu 1914 a následně zastával funkce velitele roty. V únoru 1915 padl v Beskydském průsmyku do ruského zajetí. Následující dva roky strávil v zajateckých táborech v Buchaře, Karalinsku a Taškentu. V červenci 1917 vstoupil v hodnosti střelce do čs. legií a v září téhož roku odjel s prvním transportem přes Archangelsk do Francie, kde byl zařazen u 21. čs. pěšího pluku. Po absolvování důstojnického kurzu se v únoru 1918 stal podporučíkem a od května 1918 velitelem čety. Koncem srpna byl povýšen na poručíka a v září odešel jako velitel roty 22. čs. pěšího pluku na frontu. Po skončení I. světové války byl koncem listopadu povýšen do hodnosti kapitána a ustanoven velitelem instruktorů v důstojnických a poddůstojnických kurzech, určených ke zřízení po příjezdu do Československa.

Do vlasti se kapitán Josef Matoušek vrátil jako velitel čestné roty, která doprovázela prezidenta republiky. V lednu 1919 nastoupil do funkce velitele informačního kurzu pro důstojníky a poddůstojníky v Praze a v březnu 1919 dosáhl hodnosti majora. Od dubna působil jako ředitel vyučování v instrukční škole v Milovicích. V polovině června odjel na Slovensko, kde byl nejprve přidělen ke štábu brigády plukovníka fr. arm. Kiefera. Koncem června se ujal velení pěšího pluku 39 Výzvědného. V srpnu 1919 na dobu dvou týdnů převzal velení brigády „Baresse“, ale poté se vrátil ke svému pluku. Po skončení bojů se pluk v září 1919 přestěhoval do Čech a dočasně byl dislokován v Rumburku. V červnu 1920 došlo k jeho přemístění do Dunajské Stredy, v listopadu téhož roku nejprve do Bratislavy a v prosinci do Petržalky. Josef Matoušek byl již počátkem prosince povýšen do hodnosti podplukovníka a v čele pluku zůstal následujících 15 let. Při výkonu funkce absolvoval řadu kursů, jako např. Kurz pro velitele vojskových těles od dubna do června 1926 nebo Kurz pro vyšší velitele od ledna do července 1935. Plukovníkem se stal v květnu 1928 a od ledna 1930 sídlilo velitelství pluku v Bratislavě. Pěší pluk 39 Výzvědný generála Grazianiho opustil v říjnu 1935, kdy se stal velitelem pěšího pluku 40 ve Valašském Meziříčí. V čele tohoto pluku zůstal až do července 1939, kdy byl útvar likvidován v důsledku rozpuštění čs. armády. Koncem války se zapojil do Pražského povstání, když působil na velitelství „Bartoš“. Po skončení války se stal 2. zástupcem velitele Vojenského velitelství Velké Prahy (na které se transformovalo velitelství „Bartoš“) a později Posádkového velitelství Velké Prahy (1.6.1945). Do výslužby byl přeložen koncem března 1946.

Zdroj: Pavel Minařík www.vojenstvi.cz/vasedotazy_62.htm