čertovsky hezké místo

česky

automatický překlad

Karel Brož

  • vědec v oblasti tepelné energetiky
  • (1939 - 2008)
  • Karel Brož, Zdroj: Oldřich PetrášekKarel Brož je rodák z Netolic, který nikdy neopomenul říci odkud pochází. Povinnou školní docházku absolvoval v rodném městě, studium na střední průmyslové škole strojní v Českých Budějovicích. Vysokou školu vystudoval v Praze na ČVUT (fakulta strojní). Řadu let se zabýval řešením problematiky tepelné techniky a v poslední době také obnovitelnými zdroji energie.

    K jeho profesnímu zaměření přispělo šestileté působení v energeticky zaměřených výzkumných ústavech v Praze-Běchovicích. S Katedrou, nyní Ústavem techniky prostředí Strojní fakulty ČVUT v Praze, je spojena jeho pedagogická a vědecká činnost od roku 1964, kdy po dvouleté práci v Tatře Smíchov, přijal práci asistenta na fakultě. Od roku 1993, jako habilitovaný docent, vedl výuku předmětů Vytápění, Alternativní zdroje energie, Zásobování teplem a Potrubní systémy v magisterském i bakalářském studiu. Byl úspěšným školitelem doktorandů a vedoucím diplomových prací na aktuální témata, mnohdy plynoucí z jeho rozsáhlé vědecko-výzkumné činnosti, podporované granty a z řešení nových projektů.

    K významným realizacím patří dodnes funkční energetické zásobování výukového střediska ČVUT v jihočeském Herbertově (malá vodní elektrárna připojená na síť, tepelná čerpadla voda-voda, solární ohřev teplé vody, podlahové vytápění). Zařízení je dálkově z Prahy monitorovatelné a i když je přes čtvrt století staré (1982), je ukázkovým dokladem využití místních obnovitelných zdrojů energie. Jeho vývojové práce v oblasti solárních kolektorů byly využity předním českým výrobcem deskových kolektorů. Vyvinutý koncentrující kolektor slunečního záření s vodorovným uložením reflektorů podstatně zvýšil množství denně získané energie bez nutnosti natáčení kolektorů. V oblasti tepelných čerpadel byl jedním z prvních projektantů využívajících v systému velkých zdrojů odpadního tepla o nízké teplotě, například v celulózce v Ružomberoku a byl propagátorem jejich širšího využití. V poslední době mu udělala radost realizace (i když jen částečná) energeticky soběstačné české polární stanice na Rossově ostrově v Antarktidě. Věnoval se také použití regulovatelných ejektorů pro předávací stanice dálkového rozvodu tepla. Podílel se na projektu dálkového teplovodu Mělník – Praha. Věnoval se vývoji solárního zařízení se sezónní akumulací tepla.

    Rozsáhlý výčet více jak 200 monografií, článků, výzkumných zpráv a učebních textů, dokumentuje jeho otevřenost v předávání bohatých zkušeností ze své rozsáhlé práce.