čertovsky hezké místo

česky

automatický překlad

Svobodná Blata – vánek z historie

Mlhy na blatech, Zdroj: Oldřich PetrášekVe své severovýchodní části na Netolicku zasahují do oblasti tzv. Svobodná Blata. Slovo blata v Čechách znamená bažiny, rašeliniště, močály nebo mokřiny. Svobodná Blata, jinak také zvaná Zbudovská, Hlubocká či Vladislavská, jsou historickým územím na bývalém hlubockém panství, ležící mezi Netolicemi a Hlubokou. Pokud byste hledali v dnešní krajině rašeliniště, hledali byste marně.

Ve středověku byl tento kraj změněn zakládáním rybníků a odvodňováním, ale na půvabu a syrovosti mu to neubralo. Největší bažina beze stromů (bez drev) byla zatopena stejnojmenným rybníkem, třetím největším v Čechách. Dále je tady dalších několik desítek větších i menších rybníků. Středem Blat protéká potok Soudný, proti proudu nazývaný Netolický a přímo v Netolicích zvaný Rapačov. To aby na zmatení jazyků bylo uděláno za dost. Při rozvodnění jím zde bývají zatopeny velké plochy luk a polí.

Ze života na Blatech

Historických blatských obcí bylo devět, Zbudov, Plástovice, Pištín, Hlavatce, Sedlec, Pašice, Mydlovary, Novosedly a Česká Lhota. Co se týká architektury, ovlivněné Blaty, je tato oblast podstatně větší. Zahrnuje všechny blízké vesnice, na Netolicku a na jihu dosahuje až za svahy Blanského lesa kolem Nové Vsi. Traduje se, že blata vždy patřila společně místním sedlákům a sloužila jako společné pastviny pro koně, dobytek, velká hejna hus atd. Prý za panství Adama z Hradce byly nároky sedláků zpochybňovány a to vyvrcholilo vzpourou, vedenou Zbudovským rychtářem Jakubem Kubatou. Ten byl roku 1581 na Blatech popraven. Z toho vzniklo známé rčení Jakub Kubata dal hlavu za Blata. Tato historie se stala legendou, i když je poměrně dost nejistá, pravděpodobně je v ní shrnuto více událostí, které se staly během několika staletí. Za Adama z Hradce šlo o spor o sirotčí peníze, spor o pastviny nastal asi o 200 let později. Ovšem ve Zbudově je dodnes č.1 Kubatův statek, u železniční zastávky stojí na místě Kubatovy popravy dva vysoké kameny a opodál Kubatův pomník z roku 1904, se sochou typického blatského sedláka.

Vlhlavský rybník, ráno na vánoce 2006, Zdroj: Oldřich PetrášekPomník Jakuba Kubaty z roku 1904, Zdroj: Oldřích PetrášekKrajina na blatech, Zdroj: Oldřich Petrášek

O událostech na Blatech píše např. Karel Klostermann ve známém románu Mlhy na Blatech, který byl i zfilmován. Těžko rozhodnout, co je v jeho psaní historie a co legenda, on sám zažil až poslední dobu, kdy byla společná pastva zrušena a kolem roku 1880 Blata rozdělena mezi jednotlivé usedlosti. Karel Klostermann tento kraj často navštěvoval, na prázdniny bydlíval ve Zlivi. Blatská myšlenka a sounáležitost je stále živá. U sochy Jakuba Kubaty se konají různé blatské slavnosti s velikou účastí lidí. Množství národopisných předmětů z Blat včetně krojů, malovaného nábytku, ukázky lidové světničky a unikátní sbírky vyšívaných blatských plen je možno spatřit v expozici muzea JUDr. Otakara Kudrny v Netolicích.

Typická blatská krajka, Zdroj: Oldřich PetrášekSelská světnička z Blat, Zdroj: Oldřich PetrášekPlena s tzv. metličkovou výšivkou, Zdroj: Oldřich Petrášek

A nejen to. Zajímavostí je, že Netolicko je v rámci jihočeského nářečí oblastí, ještě s vlastním, takzvaným podnářečím a to dosud živým. Na Netolicku nepadá sníh, ale pade, hospodyně nevěší a nemáchá prádlo, ale povjáší a kálí. Pokud uslyšíte že, jde někdo do města, tak vězte, že nejde na procházku, ale jde nakupovat, přestože ve městě bydlí. Pokud Vás překvapí neznámá slova, jako například, prška, lokáč, sosna, kálečka nebo šamoňák, zeptejte se každého malého dítěte co je to, určitě to bude vědět. Pochopitelně pokud rodina patří ke starousedlíkům, neboli buchtářům. Ukázku původního nářečí zaznamenal Klostermann právě v románu Mlhy na Blatech, kde zbudovská bába vypravuje legendu o Kubatovi a další pověsti z Blat.OP