čertovsky hezké místo

česky

automatický překlad

Ing. Antonín Hořínek – Tony

Tony Hořínek - trampský písničkář a skladatel. * 13. 1. 1911 v Netolicích, + 23.2. 1998 v Praze 1.

Narodil se v Netolicích v rodině četnického strážmistra, v domě dnešního Hotelu Rychta. Po studiích na gymnáziu a Průmyslové škole strojnické vystudoval Vysokou školu obchodní. Již na průmyslovce řídil Trampský pěvecký klub a protože z počátku neměl dostatečný repertoár, zkusil to s vlastní tvorbou. Svou první písničku "Někdy však přece jen" složil v roce 1928 a s textem mu tehdy pomohl B. Munzar. Na desky Ultraphon ji později nazpíval R. Lampa. Poté zpíval v trampském sboru Duncan, ale již v roce 1930 založil vlastní trampský sbor "Hořínkova parta". Teoretický základ pro aranže mu dal jeho dobrý kamarád Eduard Ingriš, populární dirigent a skladatel. Díky tomu Hořínkova parta (6 mužských hlasů, kytara a havajská kytara), na rozdíl od jiných trampských sborů, již od počátku hrála a zpívala podle not písně v Tonyho úpravách - a díky tomu i brzy nahrávala na desky značek Ultraphon, Esta, Homocord a byla i častým hostem tehdejšího Radiojournalu. V roce 1932 se stala šlágrem jeho píseň "Umřel nám kamarád" a vzápětí po ní i "Anita". Tu autor zpíval - dle svědectví Boba Hurikána - poprvé v baru U Troníčků na osadě Lousiana a během dvou let dosáhla jedenácti vydání. Mimo jiné ji nahrály i orchestry R. A. Dvorského a H. Hardena. Tony složil a otextoval přes 150, převážně trampských písní, z nichž mnohé se staly evergreeny - Aljaška, Pán sedmi moří, Řeka nás volá, Přijď na chvíli, A to je ta hvězda, Cesta domů, Tuláku chudý či Stříbrná hvězda. Při skládání písní spolupracoval nejen s Eduardem Ingrišem ale i s Jendou Kordou, Leopoldem Korbařem a Daisy Jelenovou. Po vojně založil novou partu (tři mužské a tři ženské hlasy), která se společně představila v Hořínkově a Smejkalově rozhlasové hře "Loď, která vyplula v pátek" v režii Z. Knittla. Málokdo dnes ví, že nebýt Tonyho a jeho spolupráce s Leopoldem Korbařem a Slávkem Ostrezí, nenavázal by Panton po "budovatelských" 50. letech na prvorepublikové soukromé vydavatele a nakladatele trampských písní. Díky němu vyšlo v Pantonu v letech 1965 - 1988 celkem 17 sborníků zvaných "trampská romance" a jejich vydávání ukončilo až Tonyho smrtí. Tony měl hlavní podíl i na trampském pořadu se stejným názvem "Trampská romance". Po premiéře v roce 1966 v pražské Lucerně s tímto pořadem absolvoval na šedesát vystoupení po celé republice. V letech 1969-1975 se Tony jako producent Pantonu zasloužil o vydání celkem 3 LP "Trampská romance" a LP "40 let s trampskou písničkou" na nichž postupně představil klasické trampské písně v podání souborů Westmeni, Červánek, Setleři, Inkognito kvartet, Rackové, Jeseteři a Krajánci. Díky jeho osobnímu nasazení se tak i v časech "normalizace" po roce 1968 objevily na LP písně zapovězeného "pravičáka" Boba Hurikána a "podvratného emigranta" Eduarda Ingriše. Na rozdíl od Tonyho producenti Supraphonu Zbyněk Mácha (trojalbum "Trampské písně 1920 - 1960" vydané v roce 1968) a Ronald Kraus (dvojalbum "S kytarou po velké řece" vydané v roce 1985) prostě některé "nevhodné" autory "neznali". Z. Mácha "neznal" nejen Boba Hurikána a Eduarda Ingriše, ale ani Tony Hořínka. Ronald Kraus mezi 40 písní svého výběru zařadil po jedné od Boba Hurikána a Tonyho Hořínka ale pro Eduarda Ingriše mu místo zřejmě "nezbylo". Tony zůstal kamarádství z mládí věrný a připomněl mladým lidem Eduarda Ingriše i uprostřed "normalizace" tím, že "propašoval" do 6. čísla V. ročníku časopisu Stezka v roce 1975 o něm dvoustranu pod názvem "Na balzovém voru přes Pacifik". Tony zůstal trampem i v důchodu, který po většinu roku, až do své smrti trávil na své trampské chajdě v Liboháji u Chotěboře.

(zdroj: Vokoun Plzeň, T.O. SUCHÉ STUDÁNKY a město Netolice)